A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

Belgie - Brusel - Průvodce

Hlavní město Belgie, které také bývá někdy nazýváno hlavním městem Evropské unie, je správním střediskem provincie Brabantsko ve vlámské části Belgie.
Aparát EU, Grand Place, Ilôt Sacré, Mezi Horním a Dolním městem, Marolles, Ixelles, Atomium, Mini-Europe

Brusel je ale oficiálně bilingvní. Jak tedy uvidíte na cedulích a dopravním značení – Brusel je jednak Bruxelles, jednak Brussels. Je hlavním cestovním uzlem země a centrem průmyslu (vyrábějí se zde například pneumatiky Michelin). Žije tu něco kolem 980 000 obyvatel. Brusel je sídlem Evropského parlamentu a Evropské komise. Je plný zeleně a památek, rušných obchodních čtvrtí a přívětivých restaurací.

V Bruselu najdete bezpočet luxusních obchodů, butiků, speciálních obchodů a obchodních domů. Nejznámější nákupní ulice s obchody jsou v těchto oblastech: v horní části města ulice v okolí Louizapoortu, v dolní části města kolem Adolphe Maxlaan, Nieuwestraat a Grote Markt.

Přesto ale toto město žije stále ve stínu evropských metropolí. Přijde-li řeč na kvality hlavního města Belgie, dojde vždy k porovnávání s Paříží. Ta je brána za „velkou sestru“ a Brusel za pouhou kopii. Přestože mezi nimi najdeme určitou podobnost (velké bulváry, luxusní nákupní třídy, ošuntělé hotely, malá bistra, rušný automobilový a MHD provoz), Brusel, když jej lépe poznáte, je mnohem srdečnější, otevřenější a klidnější. Ne náhodou se na těchto přívlastcích podílí fakt, že byl Brusel vybrán za sídlo Evropské unie. Brusel se tímto stal nejkosmopolitnějším městem Evropy. Již dnes sídlí ve městě více než 25% cizinců na celkové obyvatelstvo (každý čtvrtý Bruselan je cizinec) a toto číslo se neustále zvyšuje. Příslušníci různých národností přijíždějí do Bruselu nejen jako turisté, ale i aby zde pracovali a žili. Dennodenně je to znát na ulicích, v restauracích, slyšíte kolem sebe různé jazyky, vidíte různé tváře…Eurokraté, to nejsou jen zkostnatělí úředníci EU. Velice rychle se přizpůsobují bruselskému životnímu stylu, který klade důraz na požitek. Učí se belgické spontánnosti, toleranci a jedinečnosti. Pro řízení tak velkého aparátu, jakým Evropská unie bezesporu je, je to nezbytné.

Příliv profesionálních Evropanů však nepřináší Bruselanům pouze výhody. Pokud známe město již delší dobu, můžeme být někdy svědky soupeření etnických skupin. Může se vám například stát, že vlámský výčepní v Bruselu prostě nebude chtít rozumět ani slovo francouzsky.

Bruselané milují chaos. Nejlépe tuto slabost pro zmatky můžeme zblízka poznat v automobilové dopravě, zejména pokud jsme sami autem. Ani bruselská policie si však nedělá těžkou hlavu s odtahováním vozidel. Když už autojeřáb jednou přijede, snaží se toho „pobrat“ co nejvíce.

V péči o památky jdou Bruselané ještě dál. Již léta jsou bourány historické budovy, zmizelo například mnoho domů secesního architekta Victora Horty. Po usídlení aparátu EU se procesy ještě zrychlily a v centru vyrostly nové moderní budovy ke kancelářským účelům. Nejhůře to odnesla Leopoldova čtvrť. V domech, které dosud stojí, vyletěly nájmy do astronomických výšin. Ty si nikdo kromě daňově zvýhodněných evropských úředníků či bohatých podnikatelů nemůže dovolit. Většina původních Bruselanů dnes žije v satelitních městech a předměstích Bruselu.

Konkrétní informace včetně plánů jednotlivých čtvrtí získáte na internetových stránkách www.brusselsinternational.be

Brusel se hodí nejlépe na týdenní dovolenou, kdy vám město nabízí bohatý program a máte šanci ho trochu lépe poznat.

Aparát Evropské unie

Přestože instituce Evropské unie sídlí také v Lucemburku, Štrasburku a zčásti i v dalších městech členských zemí Patnáctky, žádná z nich nemůže soupeřit s Bruselem. Nacházejí se zde budovy Evropského parlamentu, Rady ministrů a Evropská komise. Centrem těchto orgánů EU je náměstí Rond Point Schumann, pojmenované po Robertu Schumannovi, jednom z iniciátorů sjednocování Evropy. V Bruselu je ve zprávě EU zaměstnáno 15 000 lidí, z toho jen čtvrtina Belgičanů.

Až do roku 1992 tu všechny instituce EU byly teoreticky jen dočasně. Existovala totiž možnost, byť nepatrná, že budou přestěhovány. V témže roce však bylo rozhodnuto, že se stěhovat nebude. Dnes už je v Bruselu „Evropa“ jako doma. Proti čemu ostře, leč marně protestovali belgičtí památkáři, byla demolice některých historických budov v centru města, aby se tam mohly postupně objevit moderní výškové budovy pro účely evropského úřednického aparátu.

Pokud se domníváte, že „evropanizace“ se běžného návštěvníka nijak nedotýká, mýlíte se. Brusel ji intenzivně prožívá a je to všude patrné. Na každé významnější budově jsou vyvěšeny vlajky EU. Obchody jsou plné zboží s dvanácti hvězdičkami a poblíž náměstí Grand Place byla dokonce otevřena speciální prodejna suvenýrů „Euroline“, v níž obdržíte se znakem Evropy cokoli – od pohlednic a publikací, přes trička, čepice, ručníky či tašky, až třeba po deštníky a hodinky.

Grand Place

Centrum Bruselu je v prvé řadě cílem všech turistů, ale i tak tu lze najít místa, na kterých cizince téměř nepotkáte. Nejprve se určitě projděte po Grand Place neboli Grote Markt ve vlámském ekvivalentu. Toto pravoúhlé náměstí s třiatřiceti zdobenými cechovními domy už pochopitelně propadlo komerci. Tam, kde dnes posedávají hloučky a davy turistů, se kdysi konaly trhy. Nyní se pořádají trhy s ptactvem v neděli ráno. Přestože je každé průčelí domu jiné, tvoří spolu dokonalý, architektonicky harmonický celek. Nejvýznamnějšími budovami na náměstí Grote Markt jsou radnice, cechovní domy a Maison du Roi (Královský dvůr), v němž dnes sídlí Městské muzeum. Tomuto domu se také říká Broothuis (Dům chlebu), protože ho ve 13. století proslavil pekařský cech. Nad radnicí je v plné kráse umístěna socha Sv. Michaela, patrona města Bruselu. Téměř celá jihovýchodní strana náměstí se nazývá La Maison des Ducs de Brabant (Dům brabantských vévodů). Komplex tvoří 6 budov vystavěných v 15. století. Jak poznáte Dům pivovarníků? Má nejkrásnější střechu na náměstí! Nahoře trůní zlatý Karel Lotrinský a fasáda je zdobena motivy sklizně chmele a dopravy piva. Dům se jmenuje L´Abre d´Or a postavili ho počátkem 15. století tkalci. O dvě století později téměř celý shořel a dům poté koupili pivovarníci a vystavěli ho tak, jak je k vidění dodnes. Hned vedle stojí Le Cygne (Labuť), původní dům řezníků, kde poté v 17. století Marx spolu s Engelsem sepisovali Komunistický manifest.

Vždy v srpnu se náměstí Grote Markt (Grand´ Place) potáhne květinovým kobercem. Totiž…kobercem složeným z živých květin. Nádhera.

Kritikové upozorňují, že ceny v restauracích v okolí Grand Place mají dosti přemrštěné číslovky. Pravda je, že ceny jsou zde vyšší nežli jinde, na druhou stranu je ale těžké projít okolními „mlsacími“ uličkami a nedostat nezvladatelnou chuť něco z toho okusit. Nejvíce jste ovlivňováni v noci, kdy na každé restauraci či bistru svítí neonové prezentace a lákají vás už zdálky. V Bruselu se ovšem i v této čtvrti vaří s citem a se srdcem, což se o každé evropské metropoli říci nedá. Hned vedle Grand Place se nachází malé náměstíčko Place de St Jean, které se pyšní pravidelnými trhy, pouličními koncerty a sochou sedícího pána.

Ilôt Sacré

Kousek od Grand´Place se nachází Manneken-Pis neboli čůrající chlapeček, který patří mezi nejznámější a nejzprofanovanější atrakce hlavního města. Nachází se kousek od Grand Place. Nečekejte ale zázrak. Malý chlapeček, jak čůrá. Ale občas mívá na sobě nějaký obleček – to podle roční doby a podle toho, jestli a co se v Belgii zrovna slaví. Slavné a bohaté osobnosti z celého světa mu vozí či posílají stále ty nejnovější módní výstřelky.

Jeanneke-Pis neboli čůrající Janička z roku 1985 je tak nová a ještě nevžitá, že když se o ní vypráví jiným Belgičanům, téměř nechtějí věřit, že existuje. Tudíž ani nedostává od nikoho šatečky narozdíl od svého bratříčka. Pro turisty je zatím úplně neznámá. Jeanneke-Pis stojí ve stínu svého staršího bratříčka Manneken-Pisa, ale přesto má určitě před sebou velkou budoucnost.

Poté nezapomeňte navštívit Place de la Bourse, kde stojí novoklasicistní budova La Bourse (Burza) postavená architektem Léonem Suysem. Po celá desetiletí představuje jeden ze stěžejních bodů centra. Nádhernému průčelí domu dominuje šest korintských sloupů. Fasáda je zdobena mnoha reliéfy z oblasti průmyslu a obchodu. Pokud sjedete dolů do stanice metra Bourse, můžete si prohlédnout výstavu olejomaleb. Jejich námětem je nostalgický pohled na tramvajové linky surrealisty Paula Delvauxa.

Na Place des Martyrs (Náměstí mučedníků) se kdysi nacházela louka. Toto klasicistní náměstí, které bylo značně uzavřené, bylo obestavěno v roce 1775. Tehdy dostalo jméno Place St-Michel. Přejmenováno bylo až o století později, po revoluci, když bylo v jeho středu popraveno na 450 obětí povstání. Toto náměstí se stalo ve 20. století obětí sporu mezi Valony a Vlámy. Vlámové si chtěli v polorozpadlých budovách zřídit kanceláře, město však bylo proti. Věc prozatím skončila kompromisem a od roku 1994 zde probíhají postupné rekonstrukce budov.

Place de Ste-Catherine se vyznačuje nádherným kostelem. V okolí se nacházejí pouliční „rybárny“, již v 10 hodin ráno si můžete dát rybí polévku…

Mezi Horním a Dolním městem

Téměř celé vnitřní město můžete shlédnout z jedné z věží Cathédrale St-Michel (Katedrála sv. Michala). Victor Hugo označil tuto katedrálu za „stylově nejčistší gotický kostel“. Její dvě zkosené věže připomínají katedrálu Notre-Dame v Paříži. Stavba katedrály trvala 200 let, a proto na ní můžete spatřit prvky jak rané, tak i vrcholné a pozdní gotiky. I bez hlubší znalosti umění a architektury vám bude hned jasné, že katedrála stojí v prostředí, které se pro ni vůbec nehodí. Už v minulém století byla připravena o svou důvěrnou společnici – celá obytná čtvrť před kostelem byla zdemolována, aby průčelí katedrály lépe vyniklo. Stovky lidí zůstaly tenkrát bez střechy na hlavou. Později musely ustoupit další budovy výstavbě nádražní budovy Gare Centrale. Dnes je katedrála obestavěna ošklivými domečky a novostavbami, které uměle napodobují flanderský styl architektury.

Parc de Bruxelles (Bruselský park), geometricky členěný královský park, byl založen v 18. století jako lovecký revír pro brabantské vévody. Jeho dnešní vzezření je dílem architekta Zinnera z poloviny 19. století. Ten zde vybudoval nádherné fontány a všude rozestavěl četné sochy. V létě se v parku konají pravidelné koncerty klasické hudby pod širým nebem. Naproti parku se nachází klasicistní Palais de la Nation (Národní palác), kde sídlí belgický senát a dolní sněmovna. Prohlédnout jeho interiér můžete pouze v době, kdy nezasedá parlament, a jen ve skupině. Z centrálního místa v parku, Place de la Nation (Národní náměstí), jdou tři cesty. Když půjdete tou prostřední, dorazíte až k Palais du Roi (Královský palác), kde začíná Rue Royale (Královská ulice). Do Královského paláce můžete zajít „na návštěvu“ od července do září. Pokud na střeše vlaje vlajka, znamená to, stejně jako v České republice, že král se zdržuje v paláci. To se ovšem stává jen zřídka, protože král má trvalé bydliště v Chateau Royal v Laekenu. Každý den ve 14:30 se zde koná, opět použiji paralely s Pražským hradem, výměna stráží.

O kousek dál se nachází Place Royale (Královské náměstí), které by mělo ještě větší půvab, pokud by zde nejezdilo tolik aut a autobusů. Kamenný pán na koni kolem něhož se sunou tramvaje, je Gottfried z Bouillonu. Koluje o něm pověst, že vedl první křižáckou výpravu. Na témže místě trůnil dlouho, až do nadvlády Francouzů, Karel Lotrinský. Hrdá bílá budova na jihu náměstí je královský kostel St-Jacques-sur-Coudenberg, pozůstatek habsbursko-rakouské nadvlády nad Belgií. Tento kostel, vystavěný Leopoldem II., je zcela v rozporu se zvyklostmi té doby – je velmi střídmý a jednoduchý, žádné zbytečné ozdoby. Důvod je prostý: král Leopold II. byl v té době zcela bez peněz. Obě boční lodě dostal kostel až v 19. století.

Když půjdete po Rue de la Régence, dojdete brzy na malé náměstí s parkovou úpravou, kde se po obvodu nacházejí zlaté sochy. Place du Petit Sablon dostalo své jméno, stejně jako Place du Grand Sablon, v 15. století, kdy se na těchto místech rozkládala písečná pláň. Sochy symbolizují buď cechy, nebo významné představitele belgických dějin. Čtvrť Sablon se stala v poslední době vyhledávanou obytnou lokalitou, a to po pár desetiletích, kdy jí hrozil úpadek. Bohužel tím utrpěla stará vetešnická atmosféra čtvrti. Dříve tam mohl člověk asi narazit na všelijaké kuriozity, dnes zde nabízejí starožitnosti téměř jenom profesionální obchodníci – a často za dosti přemrštěné ceny pro turisty. Samozřejmě všude dokola suvenýr – shopy.

Dominantou náměstí Place du Grand Sablon je kostel Notre Dame du Sablon (Kostel Panny Marie Vítězné). Tento pozdně gotický kostel je známý především barokní hrobkou šlechtických rodin Thurnů a Taxisů a také se pyšní slavnou soškou Panny Marie, kterou můžete vidět spolu s ženou a mužem ve člunu pod rozetou v pravé boční lodi katedrály. Zázračná madona byla přivezena z Antverp do Bruselu a dodnes se její „příchod“ připomíná v červenci slavnostním průvodem Ommegang (obchůzka) kolem Grand Place. Nádherně malovaná okna kostela jsou po setmění nasvícena zevnitř.

Dál můžete pokračovat buď přímo do čtvrti Marolles, nebo se vydat k Mont des arts (Hora umění). V této čtvrti můžete navštívit Muzeum kina, Muzeum hudebních nástrojů, Muzeum starého umění, Muzeum nového umění nebo Muzeum knihařství.

Pokud se vydáte směrem do centra, nečekejte nic světoborného. Budete míjet novodobé stavby, které jsou ztělesněním architektonické ubohosti. Zejména náměstí Carrefour d´Europe (Evropská křižovatka) je neuvěřitelně ošklivé. Původně tam měly stát obytné domy, ovšem nakonec dostaly celý prostor hotelové společnosti. Vzniklo tady něco na způsob Disneylandu a rádobyhistorických domků z konce 16. století. Toto náměstí je jedním z mála míst v Bruselu, které nečeká žádná budoucnost.

Marolles

Kdyby neexistovala šarmantní a zároveň morbidní čtvrť Marolles, Bruselu by se o něco hůře vařilo, kulturní nabídka by byla nudnější a nočnímu životu by chyběla ona rozmanitost a pestrost. Tato ošuntělá a přesto životem kypící čtvrť nacházející se vedle Justičního paláce mezi Porte de Hal a kostelem Notre Dame de la Chapelle není už jen „tajným tipem“ jak kdysi. Její ponurost si našla příznivce, turisty už dávno nezajímá jen čisté a naleštěné centrum města, chtějí vidět realitu. Skutečná Marolles dosud existuje, ale nezadržitelně mizí do špinavých sklepních děr před mladými „yuppies“ sjednocené Evropy.

Na Place Poelaert na severovýchodní části Justičního paláce stávala ve středověku šibenice. Toto náměstí je největším v Bruselu, ale kvůli mrakům parkujících aut to vůbec není vidět. Můžete se ale vypravit na vyhlídkovou terasu, odkud uvidíte krásně celou čtvrť Marolles. Palais de la Justice (Justiční palác) byl vystavěn na přání krále Leopolda II a měl symbolizovat právní státnost Belgie. Je největší budovou postavenou v 19. století v Evropě. Architekt Josef Poelaert spojil snad všechny tehdy známé slohy. Kvůli této stavbě bylo strženo mnoho obytných budov.

V této čtvrti s malými domečky ve spletitých uličkách a úzkou průjezdou ulicí Rue Haute žily odpradávna ty nejchudší vrstvy obyvatel, jako prostitutky, námezní dělníci, trhovci a žebráci. Ve 13. století se zde konalo povstání proti šlechtě, které však bylo krvavě potlačeno. Když dojdete na Place du Grand Sablon, které tvoří ostrý předěl od Marolles, objevíte svět burziánů a sběratelů starožitností. Rovněž zajímavou pamětihodností je kostel Sts-Jean-et-Étienne aux Minimes. Na tomto pozemku stál předtím nevěstinec, a tak byla stavba kostela dlouho projednávána. Na průčelí si povšimněte latinského nápisu, který hlásá: „Kde stával dům Venušin, tam nyní je dům Panny.“ Budova se rychle proměnila v sociální stanici. Ve čtvrti se sestry řádu maricolek (karmelitánky) staraly o prostitutky.

Odtud běžte směrem ven z města nahoru do ulice Rue de la Porte Rouge. V ní stávala kdysi Porte Rouge (Červená brána), brána v městském opevnění, která se na noc zavírala, aby prostitutky nemohly vykonávat své řemeslo ve vnitřním městě. Marolles ležela po celá staletí mezi dvěma městskými zdmi a její obyvatelé směli do centra jen ve dne a za prací. Pokud byl někdo přistižen v noci v centru, byla mu odebrána městská práva a nesměl už ani do Marolles. Tato malá ulička ústí do Rue Haute, která byla důležitou tepnou města. V červeném cihlovém domě s číslem 132 žil vlámský malíř Pieter Brueghel. Dnes je v něm umístěno Musée de Brueghel. Kousek dál, v Rue St-Ghislain, stojí mateřská školka již z dob secesních – první veřejná budova čtvrti, když nepočítáme nevěstince a domy pro nemocné leprou.

Ulička Rue de Renards s obchody s veteší již dává tušit, že se blížíte k blešímu trhu. Place du Jeu de Balle s bleším trhem se pyšní úžasně zaplivanou pivnicí, která má každou neděli na programu amatérskou živou hudbu. Trhy se konají každý den, ovšem v sobotu a v neděli praská místo ve švech. Přicházejí sem obchodníci až zdaleka a prodávají všechno, co jde. Náměstí ohraničuje Rue de Chevreuil (Srnčí ulice), kde dříve bydlívali myslivci a obchodníci se zvěřinou. Dodnes zde můžete nalézt obchody, které v sezoně postaví před obchod klidně celého kance. Spousta drobných uliček opravdu vybízí k procházkám. Určitě vám padne do oka stará budova Hôpital St-Pierre. Tato nemocnice vznikla ve 13. století jako azyl pro nemocné leprou. Současný vzhled pochází z 19. století. I přes morbidnost čtvrti je to dnes největší nemocnice ve městě.

Ixelles

Čtvrť s nádhernými secesními ulicemi. Procházka po Ixelles je ideální pro rodiny s malými dětmi. Svého potomka můžete odložit v Dětském muzeu v Rue du Bourgmestre 15 poblíž Square de la Croix rouge. Nemusíte se obávat, že by se děti nudili. Ve třech poschodích domu umístěného v nádherném parku můžete i jako dospělí pochopit ledacos. Tak například, když se posadíte na zvláštní židli, poznáte, že vaše kůže je na některých místech těla citlivější než na jiných. Anebo projdete zrcadlovým bludištěm a otevřete krabičku vůní…Pedagogický personál zajistí i dílny, divadelní představení a hry. Vhodné pro děti od 4 do 12 let.

Mezi nejzajímavější památky Ixelles patří Palais de la Folle Chanson (Palác bláznivé písně) ve stylu art deco, postavený v roce 1925. Odtud můžete pokračovat směrem vzhůru po Avenue Emile Duray až na náměstí Place Ste-Croix, kde najdete hlavní vchod do Abbaye de la Cambre. Tento bývalý cisteriácký klášter je oázou klidu mezi romantickými jezírky v této čtvrti. Velká část budov vznikla v gotickém stylu, ale po poškození během náboženských válek v 18. století byl znovu rekonstruován ve 30. letech 20. století. Překrásné jsou Francouzské zahrady a kostel Notre Dame de la Cambre. V budovách dnes sídlí Národní geografický ústav a umělecká akademie.

Když půjdete ještě dále do Rue Vilain XIV (Ošklivá ulice), narazíte na nádhernou výstavbu ve stylu art nouveau – secese. Ještě výše se nachází Rue de la Vallée. Prakticky celou tuto ulici až po Square de Biarritz postavil architekt Ernest Delune v letech 1903 – 1905.

Place Eugène Flagey nalevo od rybníčků je velmi zajímavým a živým náměstím. Často zde najdete malý trh. Dominantou tohoto náměstí je nevzhledná krabicovitá budova Národního ústavu pro rozhlasové vysílání. Ulice Chaussée d´Ixelles vede z lepší části čtvrti do oblasti s řadovými domy. Sice po ní jezdí hodně aut, ale najdete na ní rozkošné drobné obchůdky. Vede až k muzeu Musée des Beaux-Arts, kde si můžete prohlédnout ryze impresionistická díla.

Atomium

Atomium se nachází v parku des Expositions u Bruselu. Tento obrovský 165miliardakrát zvětšený model molekuly železa vznikl za účelem světové výstavy EXPO roku 1958, která se tu konala. Něco podobného můžeme nalézt jen tak v Paříži. Eiffelova věž byla postavena také z tohoto důvodu, akorát již v roce 1889. Parametry této stavby jsou následující: výška-102 metrů, se stožárem pak 110 metrů a průměr každé z 9 koulí-18 metrů.

Atomium je zkonstruováno, jak sami vidíte na fotografiích, z oceli a hliníku. Uvnitř jsou umístěny drobné výstavy různých vědních disciplín a také (v roce 1958) nejrychlejší výtah v Evropě. „Výtahový průvodčí“, jak jsme na dovolené nazvali chlapíka s červenou mikinou Atomium a vysílačkou, měl neuvěřitelných 30 sekund až minutu na to, aby nám mohl říci co nejvíce informací o Atomiu. Jak mluvil rychle (a musel to stihnout sdělit jak anglicky, tak francouzsky), vždy řekl „nejrychlejší výtah v Evropě“ a informaci „v roce 1958“ už tak zadrmolil, že mu téměř nikdo nerozuměl. Nu což, dělá reklamu:)

Na samém vrcholu je restaurace s výhledem na město. Chcete-li vidět rovinaté Dolní město, dívejte se z Place du Congrés. Horní město na návrší i celek historické části města je nejkrásnější při pohledu od západu – připomíná totiž amfiteátr. Problémem bývá, že když mají plno, tak jednoduše dají na schody zátarasu a informaci, jak dlouho si máte počkat, než se nějaký stůl uvolní. Před atomiem stojí pomník Mikuláše Koperníka a pokud máte čas, jistě si projděte nádherný přilehlý park v anglickém stylu, který byl speciálně upraven rovněž pro výstavu, ale o pár let dříve než samotné Atomium.

Mini-Europe -- Bruparck

V těsné blízkosti Atomia se nachází zábavní centrum Mini–Europe. Jedná se dnes již o 350 napodobenin nejznámějších staveb ze 70 měst Evropské unie na ploše 3 hektarů. Můžete zde najít londýnský Big Ben, katedrálu v Santiagu de Compostela, Eiffelovu věž nebo třeba ropnou plošinu Fina či funkční sopku Vesuv, kterou uvádějí do provozu sami návštěvníci stisknutím tlačítka. Vesuv poté začne chrlit lávu. Naprosto dokonalá podívaná.

Všechny makety staveb mají měřítko 1 : 25. Procházka v parku Mini–Europe vzbuzuje v návštěvnících pocit, jako by na daných místech skutečně byli. Nemusí makety jen zdálky obdivovat, ale mohou se jich i dotknout. Ve většině případů je u maket použito stejných stavebních materiálů jako u jejich originálů. Jednotlivé země v parku Mini–Europe jsou nejen ozvučeny, ale často i doprovázeny svými typickými vůněmi a to proto, že se kolem staveb nacházejí živé květiny typické pro tu kterou zemi (např. levandule pro Francii).

Park byl slavnostně otevřen 13. června 1989 a to pod nejvyšší patronací Evropského společenství. Postupem času sem byly umístěny stavby z celé Evropské unie.

Atomium (nahrál: admin)
Atomium
Place Eugene Flagey (nahrál: admin)
Place Eugene Flagey
Notre dame du Sablon (nahrál: admin)
Notre dame du Sablon

Poslední editace textu: 9.6.2011 12:11

Konvertor měn

 
Zdroj: penize.cz
REKLAMA